Bydlení

Čuně jménem Eva aneb čištění digestoře

Digestoř si získala mou plnou pozornost v podstatě jen při jejím výběru, kdy jsem sháněla užitečné informace ohledně funkčnosti i designu. Pokud i vy potřebujete rady či inspiraci, podívejte se například na tento článek, případně sem. Postupem času moje digestoř bohužel tak trochu upadla do zapomnění…

Jednou za čas (asi tak každý půlrok až rok) mě popadne nálada na generální úklid. Myslím tím opravdu GENERÁLNÍ úklid, ne takové to běžné pofackování nepořádku, které děláme pravidelně. Nejdřív jsem se vrhla na kuchyni, moji nejoblíbenější a nejpoužívanější místnost, podle toho náležitě a kvalitně vybavenou, třeba ze stránek https://anill.cz/. Vyndala jsem nádobí ze všech skříněk a utřela je, umyla jsem lednici i rychlovarnou konvici, troubu a mikrovlnku. Došlo i na odmrazování mrazáku, který už se téměř nedal zavřít. Začalo mě to tak bavit, že když bylo hotovo, přišlo mi to skoro až líto. Přemýšlela jsem, co bych ještě mohla vyčistit nebo naleštit, až jsem si všimla digestoře. Ne že bych o ní dosud nevěděla – používám ji přece denně. Určitě ale všichni známe situaci, kdy jsme na nějakou věc tak zvyklí, že už ji prostě nevidíme.

Aby bylo jasno – není to tak, že bych nikdy neměla snahu digestoř umýt. Ale pokaždé jsem ji spíš jen halabala otřela hadříkem s nějakým neagresivním saponátem a namlouvala si, že to stačí. Tentokrát jsem na to šla poctivě. Odepnula jsem tedy spodní mřížky. Rázem se mi udělalo nevolno a zaplavil mě pocit studu za to, jaké jsem prase. Vypadaly nechutně a navíc smrděly jako kuchyně nějaké závodní jídelny. Ten odér jsem nikdy předtím nezaznamenala a doufám, že ho necítil ani nikdo jiný, kdo můj byt navštívil. Hned mi blesklo hlavou, že na tohle hadřík stačit nebude, protože se na mřížkách usadilo spoustu mastnoty a kdovíčeho ještě.

Ve vší bezradnosti jsem se obrátila na internet a hledala, jak digestoře čistí ostatní. Když jsem se dočetla, že právě odsavač bývá nejšpinavější věcí v kuchyni, protože se na něj často zapomíná, trochu jsem si oddychla. Nakonec to s mými úklidovými návyky nebude tak zlé. Také jsem se dozvěděla, že digestoř nemusí správně fungovat a odsávat, pokud je příliš zanešená. Nenamítejte prosím, že jsem objevila Ameriku – opravdu mě nikdy nenapadlo nad tím takhle přemýšlet!

Ale zpátky k mému nechutnému úkolu. Na několika internetových stránkách jsem narazila na čištění jedlou sodou. Asi to bude osvědčené, říkala jsem si. Trochu mě ale znejistily fotografie ,,před a po”, kdy se na pravé straně nacházela mřížka po vyčištění a na levé ta ,,špinavá”. S mojí mřížkou ,,před” se totiž absolutně nedala srovnat. Zase jsem se zastyděla a pátrala dál. Našla jsem článek o čištění trouby amoniakem. Když to funguje na troubu, proč by to nešlo i s digestoří, že. Hned mě ale začaly napadat katastrofické scénáře o amoniakem vypálených sliznicích v případě, že bych se mi čpavek nepodařilo řádně vyvětrat. Rozhodla jsem se tedy špínu zlikvidovat sodou. A až kdyby to nepomohlo, přijde na řadu amoniak.

Podle návodu jsem v hrnci ohřála vodu. Pak jsem do ní nasypala balíček jedlé sody a chystala se na třetí krok. V této fázi se vyskytl problém – nějak jsem si neuvědomila, že filtr budu do hrnce vkládat, a že tak hluboký, aby se do něj alespoň z půlky vešel, není. Napadl mě ale brilantní nápad, a to přelít směs do plechu na pečení. Do něj se mřížka vešla celá a mycí proces byl nakonec rychlejší.

Po několika minutách se mřížka zdála být čistá. Vyndala jsem ji a skutečně se leskla! po mastnotě ani stopy. Stejný postup jsem tedy opakovala i s druhým filtrem a radovala se, že nebylo nutné použít amoniak. 

Věřte, že po této zkušenosti už svou digestoř při úklidu opomíjet nebudu…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *