Jako stejně důležité se ukázala ovšem i pracovní obuv. Na tu jsme totiž s mamkou v prvním návalu nadšení jaksi zapomněly. Pořídily jsme plášť, který mi mamka přešila, hlavně ho zkrátila, aby nebyl tak dlouhý. Jenže jednoho dne se mi stala nepříjemná nehoda, za kterou nemohl plášť, ale střevíčky.
Pracovní obuv za vysvědčení
Už vidím, jak se chytáte za hlavu. „Ona nosí do laborky střevíce!“ tak tohle tedy není tak docela pravda. Především nejde o laborku, respektive laborkou byl vlastně celý můj dívčí pokoj. A tam přece nebudu chodit v nějakých těžkopádných důchodkách, nebo co v těch laborkách vlastně nosí, no ne? Prostě jednoduše jsem si oblékla pěkné střevíčky, které jsme den předtím s mamkou koupily v krámě,ale bižuterii objednanou z Larond jsem nechala samozřejmě ve šperkovnici. Chtěla jsem si je vyzkoušet, ještě než si s nimi půjdu za pár dní pro vysvědčení.
Střevíce na lino? To je ale hloupý nápad
Ukázalo se ovšem, že tohle nebyl zrovna nejlepší nápad. Vykračovala jsem si totiž v těch pěkných střevíčkách a v ruce nesla kádinku plnou nějakého narůžovělého roztoku. Jak jinak, chystala jsem se podniknout zase nějaký zajímavý pokus. Když v tom mi pravá noha v tom krásném střevíčky na kluzkém linu jaksi podjela. Inu, nosit střevíčky s hladkou podrážkou na neméně hladkém linu zkrátka není úplně nejlepší myšlenka. Ale to mne tehdy vůbec nenapadlo.
SKONČILA JSEM NA ZEMI
Kádinka s růžovou tekutinou mi samozřejmě vypadla z ruky a skončila na zemi. Rozbila se na střepy a chemikálie se rozstříkla všude kolem včetně mého pláště sukně pod ní a nahých nohou. Měla jsem obrovskou kliku, že se nejednalo o nějakou žíravinu nebo louh, ale něco neškodného. Protože v opačném případě bychom musely s mamkou volat rychlou záchranku a já bych skončila s poleptáním v nemocnici. Naštěstí mi stačilo jenom se pořádně umýt a bylo hotovo.
Pekelně jsem naštvala mamku
Mamka se ale pořádně naštvala. „Ty asi nemyslíš, nebo co, viď? Chápeš, že se ti mohlo stát něco mnohem horšího? Mysli taky někdy, když něco děláš!“ křičela na mě a já viděla, že je fakt naštvaná. Takhle rozzuřenou jsem ji dlouho neviděla. Proto další rozkaz zněl: koupit pořádné boty, ve kterých bych mohla ty svoje pokusy bez úhony podnikat. Šetřit na ochranných pomůckách včetně bot se nevyplácí, což zdůrazňují i v tomto článku. Čekala nás proto další akce: navštívit prodejnu s pracovní obuví.
Sloní ťápoty nechci
Když jsme dorazily do obchodu, naštěstí jsme neměly podobné problémy, jako při výběru pracovního pláště. Byla jsem takové už skoro pubertální pískle samá ruka samá noha, a právě nohy mi rostly docela rychle. Mně samotné to dělalo trochu starosti, nechtěla jsem mít sloní ťápoty, ale tady se to ukázalo docela jako výhoda. Nemusely jsme s prodavačkou diskutovat na téma, že něco tak malého vlastně vůbec nemá na skladě. Úplně v pohodě jsem se svojí tlapou vyrovnala dospělácké nabídce.
V CUKŘENCE MŮŽE BÝT JED
„Potřebujeme něco vzdušného, ale rozhodně s protiskluzovou podrážkou,“ vysvětlovala trpělivě mamka. „Mělo by to mít ale ideálně plnou špičku. Víte, je to do chemické laboratoře. Dcera je vášnivá chemička,“ líčila prodavačce. Neodolala, aby se nepochlubila mým nekonvenčním koníčkem. Tahle prodavačka ale nehnula ani brvou. „Moje neteř se taky zbláznila do chemie. Sestra je z těch jejích pokusů celá paf. Celý byt proměnila v jednu velkou laboratoř. Všichni se bojí sáhnout do cukřenky, že tam najdou jed,“ povídá prodavačka.
MÁMA BYLA V ŠOKU
Teď zase ale zůstala paf moje mamka. Až do téhle chvíle si myslela, že její dcera je se svojí podivnou zálibou naprostou anomálií. Teprve nyní pochopila, že rozhodně nejsem sama. „Právě proto vám ale můžu dobře poradit,“ navázala nit hovoru prodavačka. „Tyhle pantofle mají protiskluzovou podrážku, plnou špičku a jsou omyvatelné,“ doporučila. Bezpečnost při práci je důležitá, jak píší zde. Měly jsme vybráno.
