Bydlení, Služby

Rozhodli jsme se pro společné bydlení

Pro společné bydlení jsme se nedávno rozhodli s mým přítelem Honzou. Já už jsem tohle přání měla strašně dlouho, přeci jen ale dlouho vítězil rozum nad touhou, protože jsem věděla, že jako studentka si podnájem prostě nemohu finančně dovolit. Proto jsme se rozhodli počkat alespoň do té doby, než nastoupím na magisterské navazující studium. Tam už povinností není tolik, a tudíž bez problému zvládnu při studiu i brigádu. 

Najít podnájem? Pěkná fuška

To vám tedy povím. Jakmile padlo rozhodnutí, že do toho jdeme, začali jsme intenzivně hledat vhodný byt. Příteli bylo celkem jedno, co zvolíme, zajímala ho pouze dobrá lokalita a dostupnost. 

Za to já jsem měla jasné představy. Už jsem se viděla jako paní domu. Takže žádní spolubydlící, žádná stará barabizna, zkrátka krásný a moderní byteček. V neposlední řadě také lidé, kteří pronajímají, byli většinou velice opatrní a nedůvěřiví. Nedivím se, když jsem si přečetla pár článků, co vše jsou schopni lidé v pronájmu s bytem udělat, zůstal mi nad tím rozum stát. 

Na spoustě webů najdete také to, na co si dát pozor.  Třeba hned tento článek se týká nás, jakožto mladého bezdětného páru. Pokud chcete mít jistotu, že vše proběhne bez problémů, je výhodné pronajmout si byt přes realitní kancelář. Na aktuální nabídky dostupných bytů se můžete podívat například na portálu Eurobydlení. K vidění jsou byty nové i vhodné k rekonstrukci.

Mé nadšení však velice rychle opadlo po té, co jsem zjistila, že pronajmout si byt není žádná sranda. Po měsíci, kdy jsme se nedokázali dohodnout s žádným majitelem, jsem začínala být lehce zoufalá. Už jsem si myslela, že budu muset slevit ze svých požadavků a kývnout na něco, kde se aspoň bude dát bydlet.

Náhoda či osud?

Toho dne jsem seděla ve škole, přednáška byla nudná jako vždy, a tak jsem byla myšlenkami někde jinde. Najednou můj mobil zavibroval. Kouknu na displej, a tam zpráva od mé spolužačky ze střední: ,,Ahoj Peťo, jak se máš? Stěhujeme se s přítelem do zahraničí, a hledáme podnájemníky do bytu, ve kterém jsme doteď bydleli. A vzhledem k tomu, že jsem zahlédla inzerát, že něco sháníte, napadlo mě se ti ozvat. Byteček je krásný, bude se mi ho jen těžko opouštět. Co na to říkáš? Lenka“. 

Prohlídka a nadšení

Rozzářila jsem se a v rychlosti vyťukala zprávu: ,,No perfektní, ty jsi zlato, kdy se můžeme sejít?“. Slovo dalo slovo, a ještě ten den večer jsme se s Honzou chystali na prohlídku nabízeného bytu. V osm hodin jsme se sešli s Lenkou, která nás vyzvedla autem na nádraží a zavedla až na místo. Honza byl spokojen už jen díky perfektní lokalitě, já jsem však byla stále ještě lehce nervózní a plná očekávání. Lenka byla již na střední známá svým perfektním vkusem, ne jen co se oblečení, ale i bydlení týče. Říkala jsem si, že pokud zde bydlí ona, tak na tom nemůže být nic špatného.

Vyšli jsme po schodech do pátého patra, otevřeli dveře a … veškeré mé obavy rázem opadly. To byla nádhera! Luxusní, moderně vybudovaný prostor, ve kterém se nacházela ložnice, obývací pokoj propojený s kuchyní, koupelna a šatna. Ani velký, ani malý, zkrátka tak akorát pro mladý pár. Stěny byly laděny do šedé a bílé, stejně tak jako všechny doplňky. Z bytu vyzařovala dokonalá harmonie a klid.

Čas na rozmyšlenou? Nepotřebujeme!

Lenka nám nabídla kávu, a tak jsme se všichni společně usadili do obývacího pokoje. Na dojmy se nás ani nemusela ptát, jelikož mé nadšené a obdivné výkřiky nás doprovázeli po celou dobu prohlídky. Řekla nám, že vidí, že jsme zřejmě spokojeni, ale že nám dá tolik času na rozmyšlenou, kolik budeme potřebovat.

Pak jsme probrali nezbytně nutné záležitosti jako je výše nájemného, datum nastěhování, smlouva a tak dále. Se vším jsme s Honzou souhlasili a finální rozhodnutí udělali hned. Možná se vám to zdá trošku unáhlené, ale pokud čtete můj blog, tak víte, že jsem člověk, který jedná rychle a intuitivně. A tady jsem si byla naprosto jistá, že děláme dobře.

Už za týden

Nyní nám zbývá poslední týden do stěhování. Ani vám nemusím popisovat, že už se nemůžu dočkat. Má povaha toužící po perfekcionismu již plánuje veškeré detaily a věci, které budou potřeba nakoupit. Vidím to v jasných barvách. Samozřejmě, že mám i trošku obavy, přeci jen je to mé první bydlení bez rodičů, a také jsem zvědavá, jak nám to s Jeníkem dohromady půjde. Myslím ale, že nejsem jediná, kdo se bojí neznámého. Zvlášť, když na internetu čtu články ve stylu tohoto, který sice radí, co a jak, hned v úvodu ale upozorňuje, aby nám společné bydlení nezničilo vztah. Ale my to zvládneme!

Kolik času jste si nechali na rozmyšlenou po prohlídce bytu?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *