Tričko, šortky nebo tepláky mohou při běžném nošení působit pohodlně, pod naloženou osou se ale jejich vlastnosti prověří mnohem důkladněji. Hluboký dřep, mrtvý tah, výpady nebo tlaky nad hlavu vyžadují velký rozsah pohybu a oblečení se musí tělu přizpůsobit, aniž by cvičícího omezovalo nebo nutilo během každé série něco upravovat.
Právě proto není vhodné posuzovat oblečení na silový trénink pouze podle vzhledu nebo složení uvedeného na štítku. Podstatná je kombinace střihu, konstrukce materiálu, umístění švů, správné velikosti i konkrétního způsobu cvičení.
Pružný materiál není jedinou cestou k volnosti pohybu
U sportovního oblečení se často sleduje množství elastanu. U přiléhavých legín nebo šortek má pružnost látky velký význam, neplatí ale jednoduché pravidlo, že čím více elastanu výrobek obsahuje, tím lépe se v něm bude cvičit.
Současné fitness oblečení určené do posilovny pracuje s různými způsoby, jak zajistit potřebný rozsah pohybu. Přiléhavý střih může využívat pružnost materiálu, zatímco volné šortky, tepláky nebo tričko získávají potřebnou mobilitu především díky dostatečnému prostoru v oblasti boků, stehen, ramen či paží.
I výrobek bez vysokého podílu elastických vláken tak může při silovém tréninku fungovat velmi dobře, pokud je jeho střih pro daný pohyb správně navržený. A naopak ani velmi pružný materiál nezachrání oblečení, které je v kritickém místě příliš úzké.
Dřep rychle ukáže, zda spodní část oblečení opravdu sedí
Jedním z nejjednodušších testů šortek, tepláků nebo legín je několik hlubokých dřepů. Pohyb současně prověří oblast kyčlí, stehen, kolen, rozkroku i pasu.
Přiléhavé oblečení by nemělo vytvářet nepříjemný tah v rozkroku ani výrazně omezovat flexi v kyčlích a kolenou. Pas by měl zůstávat na místě a materiál by neměl vyžadovat úpravu po každém opakování.
U volnějších kraťasů nebo tepláků je důležitá především konstrukce kolem stehen a kolen. Příliš úzká nebo nevhodně řešená nohavice se může v dolní pozici dřepu zachytávat, shrnovat nebo vytvářet odpor, přestože je samotný materiál lehký a na první pohled pohodlný.
Tepláky na silový trénink musí zvládnout víc než cestu do fitka
Tepláky bývají vnímány hlavně jako pohodlná vrstva na rozcvičení nebo cestu do posilovny, vhodně zvolený model ale může bez problémů fungovat i při samotném silovém tréninku.
U pánských fitness tepláků je při dřepech a výpadech důležitý dostatek prostoru v oblasti stehen a rozkroku, případně pružnost v místech, která se při pohybu výrazně napínají. Nohavice zároveň nesmějí být natolik volné, aby při cvičení překážely nebo se zachytávaly o vybavení.
Rozdíl se projeví například mezi klasickým úzkým módním střihem a tepláky navrženými s ohledem na výraznější stehna a pohyb v posilovně. Stejná konfekční velikost nemusí u obou typů nabídnout stejný rozsah.
Mrtvý tah klade na střih jiné nároky než dřep
U mrtvého tahu se výrazně mění poloha trupu a pánve, zatímco osa se pohybuje velmi blízko těla. Spodní část oblečení proto musí zůstat pohodlná v předklonu a neměla by vytvářet nadbytečné množství materiálu v místech, kde by při cvičení překáželo.
Právě předklon často odhalí také nevhodně řešený pas. Pokud sjíždí nebo se naopak nepříjemně zařezává pokaždé, když se cvičící dostane do výchozí pozice tahu, může být problém ve velikosti i samotné konstrukci oblečení.
Podobný princip platí pro horní část outfitu. Tričko nebo tílko by mělo nabídnout prostor pro práci ramen a paží, ale nemělo by vytvářet tolik volného materiálu, že začne překážet při kontaktu s osou, lavičkou nebo strojem.
Na materiálu záleží, ale samotný název vlákna nestačí
Polyester, polyamid, bavlna nebo směsi s elastanem mají rozdílné vlastnosti. Z údajů o procentuálním složení ale nelze spolehlivě určit, jak bude hotové oblečení pracovat s vlhkostí, jak pružně se bude chovat nebo jak příjemné bude během náročného tréninku.
Význam má také konstrukce samotné textilie, její tloušťka a hustota, způsob pletení, povrchová úprava i střih výsledného výrobku. Dva kusy oblečení s velmi podobným materiálovým složením proto mohou při cvičení působit úplně jinak.
Podobně opatrný závěr vyplývá také z odborného přehledu publikovaného v časopise Sports Medicine – Open, který se věnoval sportovnímu oblečení, termoregulaci a komfortu při cvičení. Autoři upozorňují na rozdílné výsledky dosavadních studií a na to, že při hodnocení sportovního oblečení vstupuje do hry více vlastností textilie i podmínek použití.
Jednoduché tvrzení typu „syntetika je vždy lepší“ nebo „vyšší podíl elastanu znamená funkčnější oblečení“ proto realitu příliš zjednodušuje.
Švy se poznají ve chvíli, kdy se začne skutečně cvičit
Umístění švů patří mezi detaily, kterých si člověk při běžném zkoušení nemusí vůbec všimnout. Při opakovaných sériích však mohou rozhodovat o pohodlí.
U spodní části oblečení jsou citlivými místy zejména rozkrok a vnitřní strany stehen. U triček a tílek hraje roli konstrukce kolem ramen a podpaží. Samotný šev přitom není problém – kvalitně provedený spoj může fungovat bez omezení. Nevhodné je až takové umístění nebo provedení, které při konkrétním pohybu vytváří tlak, tah či tření.
Oblečení je potřeba testovat v pohybu, ne pouze před zrcadlem
Velkou část problémů lze odhalit ještě před prvním ostrým tréninkem. Stačí několik hlubokých dřepů, výpadů, předklonů a pohybů paží nad hlavu.
Dobré je jednotlivé pohyby několikrát zopakovat a oblečení mezi nimi úmyslně neupravovat. Právě tehdy se ukáže, zda pas skutečně zůstává na místě, nohavice se postupně neposouvají a tričko při zvednutí paží nevytváří nepříjemný tah.
Důležitá je také správná velikost. Příliš malé oblečení není automaticky stabilnější ani funkčnější. Může nadměrně napínat materiál a švy nebo zbytečně omezit rozsah pohybu. U výrazně volných střihů může naopak příliš velká velikost způsobit, že materiál začne při cvičení překážet více, než návrhář zamýšlel.
Jiné nároky má leg day a jiné trénink horní poloviny těla
Při těžkém tréninku nohou jsou zásadní především kyčle, kolena, pas a oblast rozkroku. Dřepy, bulharské dřepy, leg press nebo výpady dostávají spodní část oblečení do velkého rozsahu pohybu.
Při tréninku zad, ramen a hrudníku se pozornost přesouvá k horní polovině těla. Tričko nebo tílko by nemělo brzdit pohyb ramen, výrazně táhnout při zvednutí paží ani se hromadit tam, kde cvičící potřebuje stabilní kontakt s lavičkou nebo opěrkou stroje.
Neexistuje proto jeden univerzální střih vhodný pro každého a pro každý trénink. Přiléhavé i volné oblečení může fungovat výborně, pokud jeho konstrukce odpovídá pohybu, který v něm člověk skutečně provádí.
Dobré oblečení se během těžké série přestane připomínat
Smyslem oblečení na silový trénink není vytvářet co nejsilnější kompresi ani nabídnout maximální množství technologicky znějících vlastností. Mělo by především poskytovat potřebný rozsah pohybu, zůstávat při opakovaných sériích na místě a odpovídat konkrétnímu způsobu cvičení.
Nejlepší test nakonec přichází ve chvíli, kdy se pozornost přesune od oblečení k čince. Pokud cvičící během těžké série nemusí řešit sjíždějící pas, tahající šev ani shrnutou nohavici, plní outfit jednu ze svých nejdůležitějších funkcí.
